„Viděl jsem na Václaváku lidi brečet, řekl jsem si, že musím něco udělat.“ Když do Prahy 15. března 1939 vpochodovali Němci, bylo Jiřímu Pavlovi šestnáct. O půl roku později se opravdu rozhodl konat. 19. listopadu šel s kamarádem do kina na Kristiána, v neděli ke svatému přijímání. Den poté se vydal na útěk z okupované země, aby mohl bojovat za její svobodu. Jeho příběh vypráví text, který vznikl ve spolupráci s Pamětí národa.